2017 - jaký to byl rok?

December 31, 2017

Konec roku je tady a tak nastal nejvyšší čas pro jeho hodnocení. Jak to letos vypadalo? Co se mi povedlo a co méně? Vezmu to chronologicky, aby se v tom dalo vyznat. A pokusím se stručně, ale znáte mě O:-)

Leden:
Trénink jde celkem dobře. Proběhlo pár rýmeček a kašlíků, ale na dané období ještě dobře zvládnuté. Zásadní zprávou je, že jsem navázala spolupráci s Kačorem (Jaroslav Kačmarčík), který mi nově začal konzultovat tréninky.

Únor:
Hlavní změna jara – odjezd na Erasmus (pro neznalé vysokoškolský zahraniční pobyt) do Estonska. Místo očekávaných návalů sněhu mě přivítala suchá zima. Běžky jsem tedy táhla skoro zbytečně, ale jinak na běhání pěkné místo. Koleje u řeky a parku (ideální pro tempa), 10min klusu do lesa s borůvčím a bažinami (perfektní silový a objemový trénink). Navíc ve městě bazén a hlavně luxusní univerzitní atletická dráha. A škola? Přiměřeně náročná a časově příjemná ;)

Březen:
Spolupráce s Kačorem je super a moc mi vyhovuje. Trénink v Estonsku pokračuje dobře, jen už začíná být trochu na hlavu běhat pořád sama. Proto odjíždím na prodloužený víkend do Švédska. A taky proto, abych oprášila orienťácké schopnosti. Zásadní přínos tohoto měsíce je týdenní soustředění s reprezentací ve Francii. Orienťácky i běžecky náročné terény nám myslím všem hodně daly. Super týden!

Duben:
První závody sezóny, hurááá! Nejprve estonský mass start a sprint – obě hodnotím pozitivně. A pak ostré porovnání s Čechy na srovnávacích závodech v Harrachově. Osobák na 3km, middle 3. místo a long 1. místo. Odjíždím rozhodně spokojená. Výkonnostní posun jednoznačně cítím, což je bezva. Duben zakončuji týdnem ve Švédsku – jeden poctivý long na Swedish League a pak Tiomila. Oba závody z mé strany solidní a v Tiomile dokonce náš nejlepší výsledek dosud – 14. místo z 340 týmů.

Duben: Ukázka mapy ze sledovaných závodů kolem Harrachova (červené kontrolu byly na první mapě a modré na druhé po výměně map). Zdroj: reprezentace.orientacnibeh.cz

Květen:
Květen byl mým posledním měsícem v Estonsku. Školu jsem zvládala v pohodě. V orienťácké sezóně přišel jeden z významných momentů, který rozhodnul o tom, co budu dělat v následujících měsících. Zbytek české repre tentokrát cestoval za mnou do Estonska na srovnávací závody k MS. Middle 1. místo mezi českými holkami a long taktéž. Velká spokojenost a radost. Zřejmě se do Estonska letos ještě podívám :) Proběhlo také ostré srovnání se světovou konkurencí na závodech Světového poháru ve Finsku. Tam už to výsledkově z mé strany tak slavné nebylo –sprintový výkon nestačil na finále, middle 40. místo a long z hendikepového startu 37. místo. Ale výkony nebyly špatné. Fyzicky jsem se cítila o poznání lépe, než v minulých sezónách. A věřila jsem, že těch hloupých mapových chyb se do příště dokážu vyvarovat.

Květen: Sledované závody Estonsko. Foto: Jaroslav Kačmarčík

Červen:
Z finských svěťáků jsme plynule navázali soustředěním v relevantních terénech k estonskému MS. Kemp podle mě splnil účel – zvykli jsme si na místní zarostlé lesy i styl mapování. Z odběhaných tréninků jsem měla dobrý pocit a zdálo se mi, že s nimi mapově většinou nemám problém. A po kempu už definitivně hurá domů do Česka. Hned jsem si střihla MČR na krátké trati. Dobrý výkon jsem proměnila na zlatou medaili, paráda J Abych se doma moc neohřála, v půlce června jsem už tradičně vyrazila do Finska na Jukolu. Závod hodnotím jako jeden z nejméně povedených v této sezóně. I takové je třeba, aby se člověk měl z čeho poučit. Nakonec jsme skončily 36. z téměř 1200 týmů.
V červnu ještě taky byly České akademické hry, takže AMČR v OB ve sprintu a na krátké trati. Pamatuji si hlavně hrozné vedro, posunuté starty a slušné výsledky, které mi zajistily lepší pozici v akademické obci :) A hlavně, na konci června jsem už zase odjížděla do Estonska. Tentokrát se všemi nominovanými na MS!

Červen: MČR na krátké trati, 1. místo. Foto: Petr Kadeřávek

Červenec:
Jednoznačně ve znamení MS. Nominovala jsem se na long, middle a v průběhu šampionátu nakonec i do klasické lesní štafety. Long byl extrémní a drsný. 11,4km, 255m převýšení, 20 kontrol a 80min pro očekávanou vítězku napovídalo, že terén bude opravdu obtížný. Mám pocit, že nic tak náročného jsem ještě neběžela. A to jsem si myslela, že long na MS ve Skotsku už jen tak něco nepřekoná J Ostatně fotky z doběhu, který byl prudce do kopce, jsou legendární. Posuďte sami.

Červenec: MS klasická trať, 24. místo. Foto: WorldOfO

Tvrdá ráda větví do hlavy mě stála nejenom krev, ale i umístění v okolí Top15. Škoda, ale odbojovala jsem to solidně a cítila se dobře. Hlava se naštěstí za jeden volný den dala dohromady a já byla připravená závodit na middlu.
Na middlu nás letos čekalo 5,1km, 185m převýšení a 21 kontrol, což měla nejlepší žena zvládnout za 33min. Závod se běžel v zavřeném lese, kde nebylo vidět na 20 metrů. Do toho tam byla spousta menších kopců a děr a málo cest. Vlastně taková orienťácká lahůdka. Já jsem dobře věděla, jaký závod můžeme typově čekat. Bylo třeba pečlivě sledovat buzolu a vrstevnice. V závodě jsem se snažila celou dobu stoprocentně koncentrovat a uplatňovat tuto taktiku. Ta pečlivost a sebedisciplina se v tento den vyplatila. Běželo se mi dobře a v cíli to bylo vynikající osmé místo! Nemohla jsem tomu uvěřit J Ty emoce bych přála zažít každému, je to skvělé!

Červenec: MS krátká tra´t, 8. místo. Foto: WorldOfO

Posledním závodem na MS byly tříčlenné štafety. Ve stejném terénu jako krátkou trať jsme tentokrát absolvovali 4,8km, 175m převýšení a 18 kontrol. Já jsem běžela 2. úsek, rozbíhala Áďa Indráková a finišovala Janďa Knapová. Závod to byl podobný, jako den předtím. Tentokrát jsem se sice nevyvarovala drobných zaváhání, ale i tak to byl slušný výkon a výsledek – 8. místo.
Po MS logicky následovalo pár volnějších týdnů a dovolená.

Srpen:
V srpnu už jsem se naplno vrátila do tréninkového módu. Však nebylo na co čekat, když nás na konci srpna opět čekaly závody Světového poháru. Tentokrát jsme se vydali do Lotyšska. Middle, štafety a sprint i s kvalifikací byla náročná kombinace. V závodech jsem cítila, že ještě nejsem tak dobře rozběhaná z letního tréninku. Nebylo to špatné, ale ani skvělé. Postup do sprintového finále, který mi unikl jen o pár vteřinek, mě mrzel. Na sprint si tak budu muset počkat nejmíň do příštího roku. Po SP jsme ještě zůstali v Lotyšsku na pár tréninků, abychom okouknuli terény na MS příští rok. Musím říct, že se nemáme moc na co těšit. Les je hrozně zarostlý, vyloženě nepěkný. Hold se s tím budeme muset nějak poprat.
Já jsem pak ještě rovnou zamířila do Norska na závody Euromeetingu, které byly pro změnu v terénech podobných MS 2019. Tam to bude nádherné, ale velmi náročné na běh i orientaci. Na to se moc těším J Závodit po sérii SP a soustředění bylo trochu sebevražedné. Testovala se tam i nová forma závodů – prolog, middle s handicapovým startem podle prologu a závěrečný long. Prolog byl opravdu rychlý a šla jsem ho dobře, ale middle se mi vážně nepovedl. Myslím, že to je nejhorší závod sezóny. Potěšilo mě, že jsem se v longu ještě dokázala srovnat a podat slušný výkon, který mi dal na 6. místo za pěti Švédkami.

Srpen: SP Lotyšsko. Foto: Jakub Marek

Září:
Září bylo především ve znamení domácí podzimní sezóny, která vyvrcholila MČR na klasické trati. Letos zas poctivá klasika v horském terénu, to mám ráda. V pěkném závodě jsem se nevyvarovala pár chyb při dohledávání kontrol. Nicméně díky solidní volbě postupů a dobrému nasazení to nakonec stačilo na těsné vítězství. Joo! Double z domácího MČR je doma :)

Září: MČR na klasické trati, 1. místo. Foto: Petr Kadeřávek

O to náročnější pak bylo přesunout se do Švýcarska a běžet hned v pátek další velmi náročnou horskou klasiku v Grindelwaldu v rámci posledního kola Světového poháru. 17. místo a krásné výhledy ale stálo za to, stejně jako 18. místo na sobotním krásném middlu. Dokonce jsem tak dostala šanci zaběhnout si první úsek nedělní smíšené sprintové štafety. Zase nějaká ta nová zkušenost, ta se vždy hodí. A redukované 6. místo je taky myslím hezké.

Září: Kulisy SP ve Švýcarsku

Říjen:

Typickým závěrem orienťácké sezóny je víkend MČR štafet a družstev. Pro mě je radost vždycky větší, když je sdílená, což se přesně plní tento víkend. Ve štafetě se nám letos s holkama dařilo a skončily jsme nakonec těsně pod stupni vítězů, na bramborové čtvrté příčce. I tak jsme byly spokojené a těšily se, co přinese nedělní závod družstev. Z loňska jsme obhajovali třetí místo. Letos se nám v nabité konkurenci tolik nepoštěstilo, a tak jsme nakonec obsadili sedmé místo.

Listopad:

Orienťácky trochu chudé období jsem si zpestřovala jinými aktivitami, třeba přechodem hor. Pomalu ale jistě jsem si taky začala sumírovat plán na příští sezónu a zahájila nový tréninkový cyklus. Ono se ne nadarmo říká, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Což bohužel nemůžu říct o psaní tohoto článku O:-)

Prosinec:

Symbolickým zakončením sezóny bylo v prosinci vyhlášení Ankety o nejlepší sportovce ČSOS. Tam jsem obsadila druhou příčku mezi dospělými orientačními běžci. To byla pomyslná tečka za letošní výbornou sezónou. A jaká bude ta další? Těžko říct, teď je potřeba pořádně zamakat v zimě a pak se uvidí…