Alternativní zima a švédské jaro
Už dlouho sem nepřibyl žádný příspěvek, a tak jsem naznala, že je načase to změnit! Navážu tam, kde jsem minule skončila – zraněním kolene v půlce října.
Po této nepříjemné události následoval kolotoč různých vyšetření, a když ani po magnetické rezonanci nebylo úplně jasné, co všechno je v koleni špatně, operace byla nevyhnutelná. Dva týdny po zranění jsem nosila pevnou ortézu, která udržovala nohu nataženou, aby se mohly vazy hojit. Další dva týdny do operace už jsem sice mohla chodit, ale vzhledem k nejasnostem jsem nohu stejně nemohla nijak zvlášť zatěžovat, natož trénovat. Probíhalo nějaké posilovaní horní části těla, ale vlastně bych to spíš nazvala měsícem bez tréninku. Otrava…
18.11. jsem byla na operaci v Opavě u skvělého doktora Blahuta. Vše naštěstí proběhlo bez komplikací a díkybohu se ukázalo, že vazy v koleni to zvládly ještě dobře – plastika nebyla nutná. Po dvou týdnech proběhla kontrola s vytažením stehů a konečně mi bylo dovoleno začít nohu postupně zatěžovat! Od 1.12. tak můžu říct, že jsem začala „trénovat“. Teda spíš něco konečně dělat. Pořád mluvíme o cca 6hod zátěže týdně, která čítala především posilování. Ale číslo se postupně navyšovalo a příprava se stávala pestřejší a pestřejší. O tom, co všechno se dá vlastně dělat, jsem už psala v článku pro mého partnera Best4Run.
Běhání mi chybělo, to dost, ale na druhou stranu jsme si pořádně uvědomila, že orienťák je fakt to, co mě baví nejvíc a co chci dělat. A taky jsem měla čas na věci, které bych normálně nestíhala – spousta zajímavých přednášek v Brně, kávičky s kamarádkami, svatba, koncerty, Praha, turistika na Štědrý den i na Silvestra, party… :)
Koleno se po celou dobu návratu naštěstí tvářilo přívětivě – postupnou zátěž zvládalo dobře, moc nebolelo a vlastně nikdy jsem neměla pocit nestability nebo nějaké slabosti v něm. Myslím ale, že je to především zásluhou zodpovědného přístupu (ač to zní jako to největší klišé) – pořádná rehabilitace, pravidelné návštěvy fyzioterapeuta (nebo fyzioterapeutky, děkuju moc Janče Kuncové a taky Davidovi Kopeckému!), zátěž opravdu postupná a běhání až poslední, až jsem si byla nohou 100% jistá.
25.1. konečně přišla kýžená kontrola u doktora, po které mi bylo dovoleno začít s běháním! Do té doby, za přesně první tři tréninkové cykly, čítala moje zátěž celkem 68 hodin, z toho 8,5 „běhu“ (nebo spíš cross tréninku). Dost bída co? A to bylo 40 hodin za ten třetí cyklus…Nastal čas se do toho teda pořádně obout. Ještě pořád tak půl na půl běhání a alternativní trénink. Ale obecně jsem zátěž navyšovala a poměr upravovala. A taky začala zase trochu plánovat.
Záměrně jsem se rozhodla prodloužit bakalářské studium, abych na jaře už „jenom“ psala bakalářku a mohla strávit nějaký čas tréninkem na severu. Inspirovala mě samozřejmě Janďa Knapová svým loňským výjezdem. Zranění mě sice trochu zpozdilo, nicméně se mi podařilo relativně rozumně rozběhat a odjet na začátku března za pořádným orienťáckým tréninkem do Švédska.
Skvělé zázemí mi poskytl můj skandinávský klub Södertälje Nykvarn Orientering. Zabydlela jsem se v naší klubovně blízko města Södertälje. Dny tady by běžným smrtelníkům zřejmě připadaly nudné a stereotypní, ale já jsem tady našla svůj ráj. Klubovna u pěkného jezera a lesa s dobrou mapou. Spousta značených i neznačených běžeckých cest s různými profily. Další luxusní mapa v doklusnutelné vzdálenosti. A plně vybavená posilovna (což tady zahrnuje i saunu) se vstupem pro SNO Elite zdarma co by kamenem dohodil. Jak říkám, vlastně ráj :)
A tak jsem se do toho obula pořádně podruhé. Tentokrát už především běžecky. Prostředí kolem klubovny se střídalo se společnými tréninky a (tréninkovými) závody, takže žádná orienťácká nuda. 2 tréninky denně se brzy staly normou a mezi nimi trochu té školy. Čas tady ubíhá, ani nevíte jak. Navíc jsme si ještě přes Velikonoce odskočili na soustředění do Strömstadu, výborná změna. Obecně celkem hodně můžete vidět v mapovém archivu.
Ideálka, pohodička, spokojená Venda :) A ani jsem se nenadála a můj pobyt tady pomalu končí. Za těch víc jak 6 týdnů, co jsem tady strávila, už vypadají hodiny v tréninkáči o dost lépe. A to především ty běžecké – kolem 40hod/cyklus, postupně v čím dál vyšší kvalitě a kolem 60% v poctivém skandinávském terénu. Rozhodně se cítím o hodně lépe, než když jsem sem přijížděla. Ale zároveň vím, že po tak krátké době nemůžu čekat zázraky. Myslím, že mám naběhaný slušný základ a obstojné střední tempo. Ale tu správnou závodní rychlost ještě necítím. Jak moc dobré nebo špatné to je, se ostatně ukáže už dost brzo. Příští víkend nás čekají našlápnuté nominačky na domácí ME – pátek test 3km na dráze, sobota long a neděli middle. Já to beru jako svůj první ostrý závodní start. A těším se moc, co přinese :)
Tak brzo na nějakých orienťáckých závodech ahoj!